EUGÉNIOVÉ (2013)

Autorská poznámka k projektu „Eugéniové“

Celý záměr sleduje vlastně od počátku jeden základní cíl... nadčasové zamyšlení nad zneužitelností vědy a vzdělání jako vrcholné hodnoty lidí. Na druhém místě je pak fenomén kariérismu vzdělanců, jenž v dobách totalitních režimů dosahuje sebedestruktivních parametrů. Zde se sama nabízí polemika o tom, co věda je a kde se učenost stává pavědou. Teprve na třetím je využití unikátních historických zdrojů, které se vztahují dominantně k první polovině dvacátého století s těžištěm v epoše nacismu. Nacismus zde hraje roli nejen nevyčerpatelné studnice dramat zrozených v časech posunutých hodnot lidského bytí a nebytí, ale vstupuje zde do hry také dobová propaganda, která je schopna vizualizovat téma nebývalým způsobem.

Všechna tři témata vytvářejí jeden kompaktní celek, jenž má sevřít unikátní forma do celovečerního snímku. Měl by oslovit co nejvíce diváků, tedy nejen milovníky historických dokumentů.

Historické skutečnosti, které Prahu vybraly pro zbudování jednoho z největších teoretických center rasově aplikované biologie, jsou spíše naší domácí specialitou. Hlavní město protektorátu Čechy a Morava, se kterým Adolf Hitler počítal jako s příštím říšským městem vědy, mělo svou pozoruhodnou úlohu v síti výkonných úřadů SS, které zajišťovaly masové likvidace nepovedených společenských skupin.

Objevem hlavního historického poradce našeho snímku je především skutečnost, že v Praze do značné míry vznikala vize světa budoucnosti - nové mapy Evropy, modelované tisíciletou říší. V Praze se schází a působí významní rasoví specialisté, kteří zde na půdě „nejstarší německé univerzity“ zakládají vědecké ústavy analogické s říšskými. V malém městě Praze tak vzniká zmenšená struktura rasového hnutí říše.

Mnoho témat, která skládají naši mozaiku zneužití velkých biologických objevů, už bylo nejednou polemizováno. K některým vznikly dokonce i filmy. Nelze říci, že připravovaný projekt přinese osmdesát minut převratných nově objevených archiválií, i když některé nové jsou. Forma, kterou jsme zvolili, však umožňuje zřetelně a pro diváka přitažlivě až zábavně, vědět v autentických obrazech vazby, které nikdy viděny být nemohly.

Animované postupy nabízejí obrazově spojit skutečnosti, které k sobě historicky patří. Nikdy však nebyly takto prezentovány. Část byla třeba utajena, část okázale prezentována s jiným komentářem za účelem manipulace veřejnosti. Volba animovaných postupů tedy rozhodně není vedena trendy, které nezvyklé výtvarné postupy v dokumentech stále častěji uplatňují. Dramaturgie dané látky jaksi sama vyvolala potřebu spojení materiálů mnohokrát užitých s obrazovými fakty dosud neviděnými.

Rádi bychom témata již komunikovaná přiblížili divákovi, který není primárně fandou historických dokumentů. Chtěli bychom výtvarnou i literární polohou snímku pootevřít oči v tématu vědy bez kontroly také těm divákům, kteří se vlastně na dokumenty příliš nedívají. Proto volíme cestu mimořádně složitou a zdlouhavou, která k literárnímu komentáři významného spisovatele skládá ilustrace realizované formou animací.

Další naší snahou je vytvořit skutečně evropský film. Dokument plně přeložitelný do jakéhokoli jazyka, který nebude diváka unavovat podtitulky, bude stejně hodnotně promlouvat v Anglii, Německu, Polsku či v Rusku, jakkoli místem jeho vzniku je Praha.

Vraťme se k počáteční úvaze o nadčasovosti zneužívání vědy a učenosti. Rozdíl mezi válečnou minulostí a dneškem je především v opačné periodě proměnných cyklů. Někdejší masovost v politickém režimu je dnes nahrazena výrazným individualismem. Lidé se sami navzájem okrádají, ubližují si, vraždí se jednotlivě. Není doba masových likvidací, ani masového vzdělávání, propaganda nemá své dominantní kanály typu velkého bratra.

Dnešní vědecké bádání je mnohem dále než v polovině minulého století. Nacistické zákony, biologické pravdy a metody se dnes jeví nehorázně směšné... Poznávání DNA den po dni více a více staví diskvalifikují někdejší kritéria dědičné kvality dobré populace. Genetická věda má ovšem nové nabídky pro manipulace, nová kritéria lidského hodnocení pěkného a méněcenného... tato kritéria zneužívá velmoc trhu, zatím však ne centralismus nějaké totalitní říše, zatím.

Nedělejme si ovšem iluze - lidé nezávisle na intelektu odjakživa inklinují k roli bohů v pozemské laboratoři. Vzdělanci dnes sloužící komerčním firmám se kdykoli opět nechají zlanařit systémem, který jim nabídne pro jejich kariéru větší možnosti realizace, než pomalé a pracné odhalování skutečně přírodních zákonů. Zákony pozemské se tvoří hlasováním. Vůle většiny se jen těžko může opírat o vědeckou vyspělost a až vůbec ne o etickou zralost... ... To je odkazem tohoto snímku. Resumé však není shrnutím jedné kapitoly, která se dá nabídnout jako ukázka. To je poselství celého projektu jako takového.

Pavel Štingl