EUGÉNIOVÉ (2013)

O čem vlastně Eugéniové jsou ...

Finální rozhodnutí ponechám na divákovi. Na počátku - před pěti lety, se objevila dizertace historika Michala Šimůnka o záhadných vědeckých centrech v pražských univerzitních budovách za protektorátu. Hned od první chvíle jsem věděl, že nechci natočit další titul ze série objevů Druhé světové války, ani naučnopopulární film s poctivě vybranými archivy a vzpomínkami moudrých vzdělanců.

Téma slibovalo polemiku o zneužití vědy v její vrcholné podobě. O sebezničujícím kariérismu, jenž nezná slitování ani při ztrátách na životech. Podklady a archivní objevy vybízely k vrcholné formě výtvarné.

Není nic složitějšího, než koncipovat dokument na literární text a není nic komplikovanějšího, než se v současné době suchých finančních zdrojů pustit do animací pro film nejasného žánru. To všechno se stalo, výsledek na sebe nechal čekat pět let.

Na poli výtvarném jsme spolupracovali s věhlasnými tvůrci, jako je Jiří Barta, Jaroslav Róna, a finální podobu nejvíce ovlivnila Xenie Hoffmeisterová. Vystřídali jsme celý zástup animátorů a konečný výsledek vybojoval Honza Míka, který ve své podstatě animátorem není, ale se zadáním si bravurně poradil. Patří mu veliký dík.

Míra Janek se ujmul dotáček jako kameraman a Tonička Janková definitivní podoby střihu. Hudební variace poskládal a nahrál Jaroslav Kořán.

Veliké poděkování patří našim poradcům, kteří s královskou trpělivostí čelili kreativním nápadům tvůrců … Marko Stella, Libuše a Dan Arnoštovi, Michal Šimůnek dělali vše proto, aby udrželi vášnivé metafory a podobenství tvůrců v přijatelných mantinelech svých vědeckých oborů.

Svatá trpělivost dramaturgů byla podporou, bez které by se klubko těžko definovatelného žánru asi nikdy nerozpletlo do čitelné linky. Dík patří Kateřině Fričové, Jiřímu Pittermannovi, Haně Stibralové a Haničce Jemelíkové.

Těžko dnes vysvětlit, co na tom s tak bravurní jednotkou trvalo tak dlouho, ale připusťme, že některé věci se nedají vysvětlit holou větou a na některé zvláštnosti lidstva se těžko hledají slova. Díky Jirkovi Konečnému, že svou roli producenta vydržel přes všechny peripetie a finanční nouze až do samého konce.

Co je tedy eugenika, jak já sám jsem ji nakonec pochopil?
Na počátku cesta z hledání lidské bídy a degenerace, pak berlička ideologů pro jakékoli hrůzy, mezi nimiž masové vraždy jsou jen pomocnou kategorií, nakonec zakázané slovo v mnoha výsostných oborech, kterých se Galtonova nauka týká. Přesto je pro mne velikým velikým poznáním, že dobro a zlo v jistých směrech splývá. Každý z nás je schopen veliké duchovní obnovy, v každém z nás dříme zárodek sebezničení. Eugenika je pro mne důkazem, že nic není tak nebezpečné lidstvu, jako lidstvo samo… Sakra, to je moudro!

Pavel Štingl, 19. září 2013